Milujeme pravé jídlo, a tak máme radost, že Vám v měsíci květen můžeme představit velmi sympatickou Aničku Grosmanovou, která připravuje super domácí vývary.
Nemusí se to zdát, ale domácí vývar z kostí, masa a kořenové zeleniny je pro naše tělo jedno z nejlepších jídel. Je to ideální pokrm i pro děti, do polévky „schováte“ mnoho zeleniny :-) U nás je polévka denní samozřejmostí a představa, že takový opravdový vývar lze koupit, je při našem shonu docela lákavá.
Aničko, kde vznikla myšlenka specializovat se na vývary?
Vloni jsem si do kavárny v budově, kde jsem pracovala, nosila v termosce místo kafe vývar. Všichni po mně pokukovali, protože to náramně vonělo, a chtěli také. Nakonec jsem pro tu kavárnu začala vývar vařit :-) S příchodem jara jsem s tím ale skončila a vrátila se ke svým sirupům a limonádám, které už léta vyrábím. Na konci léta přišel dopis od Martina Regéczyho, v němž psal, že by se mnou chtěl dělat vývar. A dnes je na světě značka Silák.
Obdivujeme lidi, kteří se do své práce umí ponořit a dělají ji s vášní. Vy nejenže vyrábíte vývary, vy k tomu studujete a prohlubujete své znalosti v potravinářské výrobě. Kam Vás studium posouvá?
Studium mi dává odborné znalosti a prohlubuje moje vědění v podstatě ve všech směrech. Od označování potravin, přes to, jak má vypadat hygiena v provozu, co ovlivní kvalitu produktu/zvířete již při výkrmu až po technologie, které jsou běžně k mání. Škola mi dává prostředí, ve kterém mohu experimentovat a zkoušet svoje nápady včetně drahého vybavení a školeného personálu. Také nade mnou drží bič, který mne nutí se stále učit něco nového a nemyslet si, že už toho vím dost.
Česká strava má jedno velké plus, používá kořenovou zeleninu, která je velmi bohatá na živiny. Bohužel je ve výsledku příliš těžká. Co si myslíte o české stravě?
Každá kuchyně má pro svoje specifické složení a tradiční postupy historické důvody, tu naší nevyjímaje. A tak v podstatě nelze říci, zda je naše kuchyně lepší, zda horší než jiná. Je prostě specifická. V případě české stravy jsme zvyklí spíše na tučnější, na mouce založená jídla, kořenovou zeleninu a sladké pokrmy, o čemž si můžeme myslet, že je nezdravé nebo kalorické, ale mně osobně taková kuchyně nevadí. Českou kuchyni mám ráda a ráda ji vařím. To, že některé recepty by potřebovaly odlehčit, o tom asi není pochyb, ovšem otázkou zůstává, zda byste ji tím nepřipravili o její esenci.
Kupujete polotovary?
V zásadě ne. Snažím se nakupovat suroviny základní a z nich následně vařit. Pokud nestihnu uvařit sama, nechávám to na profesionálech :))) Ráda zkouším nové podniky.
Prodáváte své výrobky online nebo zatím pouze na farmářských trzích? Kde Vás najdeme příště?
Siláka jsme v zimní sezóně prodávali na trhu, teď už jen ve vybraných kavárnách (www.vyvarsilak.cz) a hlavně na portálu www.rohlík.cz. S fermentovanými limonádami se chystáme na akce již od 7. května (Smíchovská náplavka, Oheň a Kouř) a následně na farmářských trzích na Kulaťáku a dalších letních akcích.
Plánujete napsat knihu?
Ano. Chtěla bych vydat reedici Sandtnerky, se kterou jsem vlastně celou svojí kulinářskou kariéru začala. To se asi nepočítá jako „napsat knihu“, ale Sandnterka je přesně ten příklad tradiční české kuchařky, která by potřebovala pročesat, odlehčit a lehce zmodernizovat. Mimojiné jsou tam recepty ze sluk, raků, telecích hlav a mozků a to už jsou dneska ingredience, které se opravdu těžko shánějí (www.grosmanova.blog.idnes.cz). Dva roky jsem psala fejetony do časopisu F.O.O.D., ve kterých se skrývalo mnoho mých kulinářských historek a ty bych jednou ráda vměstnala do nějaké kuchařky…Ale na to je ještě čas.
Co je Váš obchodní sen? Kde byste chtěla být za 10 let?
Chtěla bych dosáhnout toho, že mám dostatek peněz na uživení vlastních aktivit (podnikání, cestování) a rodiny. Nepotřebuji drahé a nablýskané auto, potřebuji bezpečný dopravní prostředek, skrze nějž mohu uskutečňovat svoje plány. A tak to mám se vším. Netoužím po luxusu, ale po věcech, které moje vize posunou dál. Chtěla bych například v naší vesnici zrevitalizovat starou třešňovku, vysázet podél tamního potoka mátu a dát lidem z okolí, alespoň sezónní práci a chuť do rozvoje v tamním kraji. Chtěla bych si uchovat schopnost inspirovat lidi a vzájemně je propojovat a nezabřednout do nějaké kancelářské nudy. Chtěla bych, abych za deset let měla schopnost přicházet s novými nápady a elánem je realizovat. Chtěla bych být ovšem o něco dochvilnější. V tom jsem fakt špatná.
Co jste měla dnes k snídani?
Hráškovou polévku.
Koho byste pozvala na vývar, kdybyste měla neomezenou volbu?
Papeže Františka. Bez váhání.
Fandíme Vám, Zdenka
