„Byla noc vánoční, po domě, slyš,
Nehleslo stvoření, ba ani myš.“
Tak začíná jedna z překrásných vánočních básní, Předvánoční noc od Clementa Clarka Moora. Kéž by tak realita odpovídala té poklidné scéně, kterou Clement svou básní vykreslil.
Kalendář napěchovaný událostmi. Spěch z kanceláře domů k pečení cukroví. Krabice s vánočními dekoracemi, které je třeba oprášit a vystavit. Nekonečný seznam úkolů, které je třeba do Štědrého dne stihnout.
Přesně nějak takhle vypadá předvánoční čas nás všech. Chceme vše zvládnout, mít doma vše vyšperkované, udělat každého kolem sebe šťastným. Pomáhá nám však všechno tohle snažení nastolit sváteční atmosféru, nebo nás od ní spíše odděluje?
Z vánočního klidu se stal vánoční chaos. A do toho všeho se na nás ze všech stran hrnou rady, jak všeho stihnout víc, co vše ještě dokoupit, jak vše mít ještě perfektnější, štědrovečerní tabuli udělat zdravější. Jako by toho tlaku samo o sobě nebylo příliš.
Takže já pro vás teď nebudu mít recept na zdravé vánoční cukroví, ani tipy na to, jak se zorganizovat, abyste toho stihli co nejvíc. Naopak vás vzývám k zamyšlení – Co by se stalo, kdybychom zpomalili a řekli ne alespoň pár věcem, které sami od sebe očekáváme často jen my samotní?
V mnoha kulturách, náboženstvích a spirituálních tradicích byl od pradávna oslavován zimní slunovrat. V tento čas, kdy je Slunce v nejvzdálenější poloze od naší planety, a naše dny jsou nejkratší a noci nejdelší, se lidé shromažďovali se svými milovanými, aby oslavili návrat a znovuzrození světla. Hody byly spojovány s vděčností, součástí byly obětiny v podobě darů. Byly to oslavy klidu, sebereflexe a vnitřního míru. Z této původně pohanské tradice vznikly Vánoce a proměnily se do podoby, v jaké je známe dnes.
Pokaždé, když mám tendenci hnát se za tím, aby moje výzdoba byla co nejhezčí, abych vymyslela nesmyslně drahé vánoční dárky, které mým blízkým vezmou dech, snažím se vrátit zpátky ke kořenům tohoto svátku. Uvědomím si, že nejspokojenější jsem vždycky po procházce do přírody, kterou každý rok s rodinou podnikáme a následného společného šálku horkého čaje. A že největší radost moji blízcí měli vždycky z toho, když jsem jim vlastnoručně namalovala obraz.
Zkuste zpomalit i vy. Možná si během toho rozjímání uvědomíte, že není třeba den před Štědrým dnem umývat podruhé okna a že vychutnat si naplno talířek s cukrovím a kakao u pohádek není hřích.
Přeju vám, abyste si mohli užít svátky přesně tak, jak si přejete – tradičně nebo moderně, s dary nebo bez nich, v tichosti nebo s plným domem smíchu. Hlavně bez výčitek, bez stresu a s otevřeným srdcem.
Krásné Vánoce. 😊
Káťa@Pravájá
