Získejme základní přehled!
Nepotřebuji číst příručky, abych pochopila, že když se nebudu hýbat, budu mít jednou potíže vstát z křesla. A když si nebudu hlídat kalorický příjem, tak se do toho křesla možná ani nevejdu.
Vůbec si nemyslím, že krása ženy stojí na štíhlosti – někdo je přirozeně bytelnější, jiný zase šlachovitý, samé ruce a nohy.
Žena je ženou především svým teplem, přirozenou ochotou pomáhat, hýčkat a milovat všechny kolem sebe. A jestli má zadeček krev a mléko, nebo jako dva stroužky česneku, to je barevnost života. Tak to vymyslela příroda, která je magická a umí kouzlit krásu mnoha tvarů a barev.
Pokud se ale budeme bavit o vitalitě ženy, tak podle mě ji nejvíc sexy dělá fyzická energie (v pozdějším věku obzvlášť). Že ten zadeček umí zvednout hbitě z křesla, že je pružná a dosáhne prsty na zem, a to v jakémkoliv věku. To považuji za velmi sexy!
Ptáte se mě pořád, co jím, jak často cvičím. Není jedna cesta pro každého, ale základ je asi stejný pro všechny – je třeba vnímat kalorie a je třeba se hýbat.
Nemyslím si, že si stačí hlídat celistvost stravy. To možná platí pro přirozené nejedlíky. Věřte mi, že pokud bych v rámci celistvé stravy jedla to, co chci a kolik chci, byla bych jako balon.
Prostě existuje základní pravidlo, že tělo si musí přebytek kalorií někde uložit. A tak většina lidí přibírá během všech svátků a dovolených a dolů to nejde, protože hubnout je zatraceně nepříjemné.
Nikoho nebaví hubnout!
Já se pravidelně vážím. Jakmile vidím, že se mi hmotnost hýbe směrem nahoru, ubírám v jídle nebo přidávám v pohybu. Je to takto jednoduché.
To nejtěžší je podle mě pochopit, že jídlo, které máme k dispozici, je většinou zatraceně kalorické a na velikost porcí, po nichž toužíme, obvykle vůbec nemáme nárok. Jediný den, kdy jsem mohla snít tolik sladkostí, kolik jsem chtěla, bylo při výstupu na Triglav. Ten výdej se prostě nedá dojíst! ☺
Měli bychom se naučit vnímat, jak je naše moderní kuchyně kalorická. Mít obecný přehled a představu o tom, kolik máme na talíři kilojoulů. Každý si pak rychle rozmyslí, zda si dá dva kopečky rýže, nebo jenom jeden. ☺
Nezanášejme tělo nesmysly.
Poté je dobré začít vnímat princip živinové bohatosti. Mám si dát vajíčko se zeleninou a plátkem chleba, nebo koblihu? Obojí nejde, nebo jde, ale to se pak nevejdeme do toho křesla. Za mě je jasná volba dobře se najíst živinově bohatou stravou, protože naše tělo nemůže prospívat z koblih a jiných nesmyslů. To však neznamená, že si nikdy nedopřeji sladké. Dám si lžičku kvalitního medu nebo ovoce… je tolik úžasných možností!
Vše se začne spojovat postupně, pomalu. Velké obraty z nuly na 1000 je lepší nedělat. To málokdo vydrží. Raději drobné změny, které samy povedou k uvědomění si, že mi je lépe, když se více hýbu, že je to radost být vitální a ohebná. A pak si také mohu obléknout, co se mi líbí, neřeším, že se do ničeho nevejdu. Prostě je to radost ze všech stran.
To je klíčové na cestě k úspěchu, zažít ten dobrý pocit, který pak nechceme ztratit a vede nás k neustálému posouvání pohybových hranic. A to vůbec neznamená, že musíme běhat, skákat přes bednu a zvedat těžké váhy.
Ale je dobré si uvědomit, co ta naše vitalita znamená! Potřebujeme budovat sílu, abychom se při pádu udržely zábradlí, abychom se uměly vyšvihnout někam či přes něco, abychom udržely svoje děti a vnoučata v náručí. A k tomu potřebujeme budovat svaly. To znamená nějaké silové cvičení, kterým minimálně zajistíme, že nám svalovina nebude s věkem ubývat. Pokud se nám podaří jít proti proudu a budovat ji, tak jsme borci. ☺ Ale pokud nic neděláme, svalovinu ztrácíme a jsme každým rokem křehčí.
Odhodlání být vitální.
Kondice je další aspekt naší vitality. Ve fitku můžeme potkat lidi, kteří mají dokonalá těla, samý krásný sval, ale když se postaví na běžecký pás, jsou za několik minut na zemi. Naše plíce a naše srdce též potřebují sílit a udržovat se v kondici. Nemusíme běhat míle, kondici můžeme posilovat pravidelnou svižnou chůzí nebo výšlapy po schodech, mírným joggingem do kopce a podobně.
A v neposlední řadě se naše vitalita opírá o flexibilitu. Vazy i fascie se potřebují hýbat, stravou je hýčkáme, aby měly živiny, ale pohybem je udržujeme pružné. Není třeba udělat provaz a rozštěp. Pokud jsme to netrénovaly odmalička, je to cesta k natržení vazů, ale tělo se má hýbat doleva, doprava, nahoru a dolů. Představme si třeba tanec, jak se při něm páteř hýbe všemi možnými směry. Je tolik možností, jak udržovat flexibilitu těla.
Vše ovšem stojí na jedné věci. A tou je naše volba, odhodlání být vitální. Hýčkat si naši dlouhověkost. Naši krásu.
Řeknu to jinak, nyní je leden, v prosinci si budete buď říkat, jak jste mohly změnit svůj příběh, nebo se budete hrdě ohlížet, protože za 12 měsíců můžete mít svoji vitalitu pevně v rukou.
A jestli potřebujete pomoci a poradit, jsme tady pro vás.
Vaše Zdenka
