V barvách života.
V PraváJá otevíráme téma, které je v dnešní době čím dál důležitější – duševní zdraví žen. Protože tlak, který na sebe ženy vkládají – a který na ně klade společnost: práce, rodina i ony samy – je obrovský. Být dokonalou ve všech rolích. Být krásná, efektivní, laskavá, klidná… Být dobrá máma, manželka, podnikatelka, kamarádka…
A hlavně – zvládat to všechno s úsměvem. Jenže: Kde v tom všem zůstáváte Vy? Přinášíme toto téma, které není jen o kosmetice. Je o návratu. O návratu k sobě. K tomu, že každý z nás je už teď dost. Bez výkonu, bez porovnávání. Bez nutnosti si cokoliv zasloužit.
Nahá. Nejen bez oblečení. Ale i bez nánosů, očekávání, bez předstírání.
A přesto – kolik z nás je ve skutečnosti pořád oblečených? Zabalených do rolí. Pečlivě vyladěných masek. Denně se převlékáme do verze, která víc vyhovuje okolí než nám. Hrajeme to, co se od nás čeká. Občas tak dlouho, až zapomeneme, kdo jsme. Téma nahoty není o těle. Je o pravdivosti. O tom, co se stane, když sundáme všechno, co není naše. Zůstaneme tam my – bez dekorací. Bez výkonu. Bez touhy se někomu zalíbit. Touha psojit se se svým vnitřním světem. Místo, kde jste opravdová ve své plné síle.
A možná to není komfortní. Protože být nahá znamená být zranitelná. Znamená to říct: Tady jsem. A nejsem dokonalá.
Ale taky: Jsem živá. Dýchám. Cítím. A to stačí. A v tom přichází ta síla. V celistvosti. V přijetí.
Není to rebelie. Je to návrat.
Návrat k sobě. K tomu, co cítíte, ale běžně potlačíte. K emocím, které nemají v diáři místo. K tělu, které touží být vnímáno, ne hodnoceno.
Nahota není o odhalení. Je o přijetí. O schopnosti být v souladu se sebou – i když jste zrovna unavená, zranitelná, náladová, jakkoli netypicky ženská. Být nahá znamená dovolit si nelíbit se. Být nahá znamená dovolit si být v procesu. V cyklu. V proudu. Ve všech barvách života.
Odložit vinu, očekávání, výkon.
Když žena skutečně sundá všechno, co jí nepatří, zůstane v ní klid. A v tom klidu velká síla. Ne prázdno. Ale místo. Pro dech. Pro ticho. Pro sebe. Neznamená to odejít do hor a vypnout telefon. Stačí se jednou denně zastavit. Vnímat pokožku, dotek, dech. Položit si otázku: Jak se teď doopravdy mám? Bez autocenzury. Bez filtru.
Vnitřní nahota není slabost. Je to odvaha.
Odvaha být žena, která se nebojí být měkká. Která nehraje, že všechno zvládá. Která netouží po schválení, ale po pravdivosti. Která nechce být pro všechny, ale hlavně pro sebe. Nahota je návrat domů. Tam, kde jste pravdivá. Celistvá. A dost.
ZKUSTE TO. KRÁTKÉ CVIČENÍ PRO ZASTAVENÍ A NÁVRAT K SOBĚ:
Zastavte se. Vypněte na chvíli hluk. Telefon. Myšlenky.
Zavřete oči. Nadechněte se. Pomalu. A vědomě.
Dotkněte se svého těla. Dlaně na hrudi, na břiše, na tváři. Ne proto, abyste se změnila. Ale abyste se cítila.
Zeptejte se: Jak se opravdu mám? Bez odpovědi, bez hodnocení. Jen slyšet, co přijde.
Připomeňte si: Co je pro mě dnes opravdu důležité? Hodnoty, pocity, potřeby.
Buďte v tom. Bez tlaku. Bez cíle. Jen chvíle pro sebe.
Toto je Váš prostor.
Vaše tělo. Vaše pravda.
PraváJá.
