Svět, ve kterém žijeme, na ženy klade neuvěřitelné nároky. Musíte být krásné, silné, úspěšné, milující, produktivní, inspirativní a přitom stále autentické. Každý den vám někdo nebo něco připomíná, že nestačíte. A vy tyto hlasy přijímáme a mnohdy je zesilujete samy v sobě.
Svět žen je často vnímán jako barevný svět líčidel, módy a ideálů krásy. Přesto není tajemstvím, že v zákoutích číhá něco temnějšího. Soutěživost, závist, neupřímnost, nenávist… Mnohé z nás zažily situace, kdy místo podpory cítily tlak, porovnávání, někdy až tichou rivalitu. Mateřství, kariéra, osobní růst a smysl života je často vyobrazeno jako bojové pole, kde je každá z nás ve střehu, aby nepřišla o své místo. Neustále porovnávaní se s druhými a začarovaný kruh, kde hledáte místo a smysl sama pro sebe.
Proč to tak je?
Společnost nám dlouhá léta vštěpuje pocit, že „na vrcholu“ se může udržet jen jeden. Že úspěch jednoho znamená ztrátu pro druhého. Že radost z cizího štěstí je luxus, který si nemůžeme dovolit. Tento model je hluboce zakořeněný a často probíhá tiše v pohledech, malých komentářích a ve falešném úsměvu. Není to otázka charakteru jednotlivce. Je to reflex celé kultury, která soutěživost žen považuje za jakousi normu.
Neuvědomujeme si, jak často jsme samy vůči sobě nevraživé. Porovnáváme se, soudíme se, sabotujeme si vlastní radost i úspěchy a v tomhle světě plném očekávání často přenášíme svou vnitřní kritiku i na ostatní ženy. Neúmyslně se měníme v soudce, kteří hledají chyby, místo aby jsme hledaly cestu podpory.
Je to jako by společnost vytvořila scénář, ve kterém musíme soupeřit nejen o místo, ale o uznání, o prostor, o lásku. A v něm jsme si někdy navzájem nejtvrdšími kritičkami. Často ani nezaregistrujeme, kolikrát jste si pomyslely: „Proč ona a ne já? Proč má ona to, po čem toužím já?“
Nebo: „Tohle já nikdy nedokážu, zatímco ona ano.“ A přitom stejné myšlenky mohou tížit i naši sestru, kamarádku, kolegyni.
Ale co kdybychom tento scénář přepsaly?
Co kdybychom se podívaly pravdě do očí a přiznaly si, že soutěživost mezi ženami je často odrazem tlaku, který společnost na nás klade?
Že můžeme být jedna pro druhou, místo aby nás tlak rozděloval.
A že můžeme volit jinak.
„Spolu“ znamená stát při sobě i tehdy, kdy je těžké odložit vlastní pochybnosti.
Spolu znamená uvědomit si, že úspěch druhé není ztráta pro nás. Že závist je jen signál, který nám říká: „Uvolni napětí. Otevři prostor pro radost. Podpoř, nesabotuj.“ Když si ženy začnou přát úspěch jedna druhé, mění se nejen svět v jejich vnitru, ale i svět kolem nich. Učíme se být laskavé k sobě i k ostatním. Učíme se respektovat rozdíly, obdivovat sílu, inspiraci a cestu druhé ženy. A tím zároveň obnovujeme svůj vlastní vztah k sobě.
Cesta ke spolupráci a podpoře není snadná. Vyžaduje odvahu podívat se do zrcadla, vidět své vlastní myšlenky a rozhodnout se, že nechceme žít v soutěži, která nás rozděluje, limituje a obírá o vlastní sílu. Že chceme žít ve světě, kde je místo pro všechny, kde si můžeme být oporou, vzorem a přát si radost a úspěch jedna druhé.
„Spolu“ není jen slogan.
Je to hluboké vědomí, že vaše síla se násobí, když ji sdílíme!
Když se místo srovnávání ptáme: „Jak mohu pomoci? Jak tady mohu být pro ni i pro sebe?“ Když přestaneme soutěžit o místo na slunci a začneme vytvářet světlo společně. Být jedna pro druhou. Jako sestry. Cesta k tomu není jednoduchá. Vyžaduje odvahu podívat se do zrcadla. Vyžaduje laskavost k sobě i k druhým. Vyžaduje trénink empatie, respektu a úcty k úspěchům, ke kterým se často váže tvrdá práce, oběti a bolest, kterou samy známe.
Kampaň „Spolu“ je výzvou k této odvaze.
Je připomínkou, že svět žen může být bezpečným, inspirativním a posilujícím prostorem. Každý malý krok, podpora, kompliment, naslouchání, nabídka pomoci je základem pro větší změnu. Když se ženy naučí stát jedna při druhé, otevře se prostor pro růst, kreativitu a opravdové sdílení. V každém okamžiku můžeme rozhodnout, že nebudeme soutěžit, ale budeme spolu. Že budeme vytvářet kulturu vzájemného respektu a podpory, kde radost z úspěchu druhé není ohrožením, ale inspirací a vzájemnou silou.
Proto dnes, právě teď, můžeme udělat volbu.
Nesoutěžit, ale stát při sobě. Být tu jedna pro druhou. Jako sestry. Jako jedna rodina.
Protože sharing is caring.
Spolu.
Martin @PraváJá
