Úplně všechno, doslova nekonečně mnoho možností. Ženskost totiž podle mě může mít nespočet projevů. „Správnou“ ženskost nebo ženu považuji za toxický mýtus a myslím, že je na každé z nás, aby si našla svou unikátní podobu, která odpovídá její autentické podstatě. Vždyť každá lidská bytost je jedinečná.
Ano, určité prožitky jsou pro život v mužském a ženském těle specifické, ale i tak existuje nespočet krásných a hodnotných cest, kterými se můžeme v obou případech vydat. Proto za absolutní základ lidského fungování považuji úctu k různorodosti a pochopení, že odlišná cesta někoho jiného nemusí ohrožovat tu moji.
Sama jsem nyní iniciovala projekt Žena v zenu (www.zenavzenu.cz), kde se díváme na specifické hejty, s nimiž se ve veřejném prostoru potýkají zpravidla ženy. Většinou zahrnují dost intimní témata jako je tělo, mateřství či sexualita. To jsou oblasti, v nichž se muži s nenávistnými komentáři zpravidla tolik nesetkávají. Různých strategií, jak nejen přežívat, ale s radostí žít a tvořit dál, je mnoho. Každý by si jich měl více vyzkoušet a pak přijít na to, co nejlépe funguje zrovna jemu.
Právě toho se snaží docílit i náš projekt, kde se za pomoci rozhovorů s různými ženami, které jsou známé ve svém oboru, snažíme zmapovat tipy a triky, jak nátlak hejtů přežít. Já sama rozhodně nemám hroší kůži. Jsou věci, které se mě dotýkají, jiné mi naopak přijdou směšné. Jedna věc je stát si za svým názorem, když se někomu jinému nelíbí. To bych řekla, že umím celkem dobře. Nicméně to, co mě dokáže zvednou ze židle, jsou faktické nepravdy. Když se o mě vypráví, občas to ve mně vyvolá chuť zvednout meč.
Kněžka neboli ceremonialistka je žena, která provází rituály, ať už jsou to rituály přechodové nebo sezonní jako třeba oslavy dušiček, dožínek, vinobraní. Máme také rituály, které oslavují ve své podstatě plodnost Země a její cyklus a také plodnost ženy nebo páru, rodiny.
Pro mě rituál představuje nezbytnou součást zdravé komunity, kterou velmi pomáhá harmonizovat a scelovat. Zároveň je to způsob, jak může jedinec zdravě zrát a procházet ve svém životě důležitými změnami. Myslím si, že právě nedostatek přechodových rituálů v dnešní společnosti je jedním z důvodů, proč na tom v určitých aspektech nejsme úplně nejlépe.
Věřím, že se to promítá do naší schopnosti navazovat zdravé a zralé vztahy, samozřejmě do našeho partnerství, rodiny, výchovy dětí a potom i do našeho vtahu k životnímu prostředí, k tomu širšímu kontextu, v němž žijeme.
Nevím, jestli je nezbytně nutné rozvíjet svou takzvaně spirituální stránku. Spíš jde o to, jak žít tak, abychom mohly být co nejšťastnější a zároveň prospěšné svému okolí. Aby naše vztahy, ať už partnerské nebo rodinné, byly skutečně naplněné a vyživující. Právě k tomu nám obřady, zejména tedy rodinné, partnerské a rituály všedního dne, mohou být velice nápomocné. Spiritualita se zároveň může projevovat mnoha způsoby a myslím si, že i jednoduchá modlitba nebo dobrý skutek mohou ve finále být tím nejdůležitějším spirituálním výkonem.
Rituál se může stát součástí naší každodenní rutiny tak, abychom vnášeli větší smysl, záměr či pozitivní emoce do činnosti, na kterou jsme zvyklí. Přechodové rituály pak určitě patří ke všem významným okamžikům našeho života, jako je narození, přivítání dítěte, svatba, rozvod či úmrtí někoho v rodině. Zároveň i epizody, které jsou spojené s naší plodností, například porod, si obřad jistě zaslouží.
Dle mého názoru jsou předporodní a poporodní rituály ideálním způsobem, jak ženu skutečně podpořit v tom, aby byly její porod a poté počátek šestinedělí co nejpříznivější. Díky těmto ceremoniím můžeme nejen teoreticky, ale i velmi prakticky uctít fakt, že porod a mateřství, jimiž si žena prochází, představují obrovskou transformaci, která si zaslouží úctu a podporu.
Na pleť, tělo, ale i v domácnosti obecně se snažím vždycky používat přírodní produkty. Nicméně co vnímám jako základ nejen tedy pro zdravou pleť i zbytek těla, je dostatek spánku, odpočinku a času offline. A také dostatek pozitivních emocí, dobrý pitný režim a kvalitní potraviny. Věřím, že toto je podstata, která podporuje vše, včetně krásného vzhledu.
Určitě mě nejvíc ovlivnila Anglie, Francie a Bhútán. Ostatně právě do těchto zemí pořádám prožitkové cesty. Myslím si, že každá země má ohromný potenciál člověka ovlivnit ve chvíli, kdy je otevřený ji skutečně prožít. Dle mého názoru má cestování ohromný přínos v tom, že nám dovoluje zažít sebe sama v jiné poloze, tudíž najít nějaký kus sebe, který jsme předtím neznali a zaintegrovat ho do své osobnosti. V podstatě si myslím, že cestování je vždy o sebepoznání. A vše, co vidíme venku, jsou jen odrazy toho, co se může odehrát uvnitř nás. V neposlední řadě může též vést k větší toleranci a porozumění k odlišnostem, což je podle mě také vždy velikým přínosem.
Bylo by to určitě nějaké odlehlejší místo v Anglii, napadá mě třeba hrabství Devon, nebo Snowdonia ve Wales či Highlands ve Skotsku. Klidně by to mohl být i nějaký loch (jezero). Dalším místem, které by mě asi nikdy nepřestalo bavit, je samozřejmě Bhútán. Určitě má i své stinné stránky, nicméně nádhera přírody, kterou tam člověk vidí pokaždé, když vyjde ven z domu, pro mě představuje nekonečnou studnu inspirace.
