Jak se teploty blíží pod nulu, slýchávám mnoho lidí naříkat na krátké dny a dlouhé noci, zatímco prahnou po létě, které je v nedohlednu. Já však v zimě vnímám spoustu klidu a moudrosti, na kterou se můžeme naladit.

Zimu jsem si zamilovala už jako malá, kdy jsme s prvním sněhem vyrazili s rodiči k babičce do Krušných hor, stavěli sněhuláky, sjížděli kopce, a pak, zcela promrzlí a vyčerpaní, zalezli k horkým kamnům s šálkem kakaa a jablečným štrůdlem. Zimu jsem přivítala s otevřenou náručí a naprostou vděčností. Je to totiž období, které nám dovoluje si přispat, číst knihy, sledovat pohádky a sdílet se svými blízkými příběhy, na které nebyl po zbytek roku čas. Stejně jako ovocné stromy a keře na naší zahradě, i my potřebujeme nabrat síly pro nadcházející jaro.

Každé období má svou zvláštní moudrost. Zima přináší příležitost ke zpomalení, ztišení, obracení k sobě samotným. Je to čas toho nechat jít. Je pozvánkou k tomu hluboce naslouchat našim tělům a vyživit je ohromnou dávkou lásky, něhy a porozumění.

Věřím tomu, že spousta z nás se cítí v zimě nepříjemně právě proto, že v tichosti tohoto období se vynoří ven emoce, kterých jsme si během roku nevšimli a nezpracovali je. Pokud nedovolíme sami sobě vidět a cítit tu temnou část, kterou v sobě neseme, můžeme si tyto emoce projektovat právě do zimního období. Proto je důležité dávat našim pocitům prostor – naslouchat jim a učit se z toho, co nám sdělují. Pak dokážeme říci, co našim životům již neslouží, nechat to jít a vytvořit tím prostor pro to, co skutečně chceme.

Stejně tak jako spící stromy odstraňují poškozené větve, aby v nadcházející sezóně přinesli zdravou a bohatou úrodu, může nás zima přimět, abychom se soustředili na naše priority a vytvořili tak klidnější a smysluplnější život. Zima nás zve k tomu, abychom si uvědomili, jak chceme využívat naši vzácnou životní sílu.

Pokuste se na chvíli zastavit, vytvořit si moment sami pro sebe a položit si následující otázky:

• Co zahřívá moje srdce? Čeho si nejvíce vážím?
• Jaké jsou mé nejhlubší hodnoty a priority?
• Pečuji dostatečně sama o sebe psychicky, fyzicky i spirituálně?

Upřímnými odpověďmi na tyto otázky můžeme získat potřebný vhled do našich životů. Je to krásný zimní rituál sebereflexe.

Jak stárneme, někdy můžeme mít tendenci odpojovat se od přírody. Proto si nemusíme všímat toho, jak moc je klid, chlad a temno důležitou součástí koloběhu života. Zima nás nabádá k odpočinku a obnově, což nesmírně podporuje naši kreativitu a produktivitu. Veškerá regenerace, léčení a obnova probíhá v místě nejhlubšího klidu. To je důvodem, proč je tak moc důležitý spánek nebo meditace. Náš klid je posvátný. Je esencí nás samotných i přírody. Když se vydáte do hlubin svojí duše, není to forma izolace, nestáváte se opuštěným ostrovem. Je to místo, kde nalézáme spojení. Sami se sebou, s přírodou, se svými blízkými i s kolektivním vědomím.

Až se tedy přistihnete, že vás trápí chlad a tma zimního období, zapalte si svou oblíbenou svíčku, zahřejte se polévkou z kořenové zeleniny a mějte na paměti, že je to právě zimní odpočinek, díky kterému nám poté jaro vykvete v plné kráse a vnese život do všeho kolem nás.

Káťa@Pravájá