Přivítejme léto. A nezapomeňme u toho zpomalit, ať nám cestou nic neuteče.

Takové je jeho poselství. Učí nás být plně bdělí, zapojení a otevření ke všemu kolem nás, ať už to jsou přeplněné ulice či klid hlubokého lesa. Vábí nás k tomu spát pod hvězdami, zmoknout v bouřce, vychutnat si třešně, broskve, meloun, poctivou zmrzlinu a domácí limonádu. V létě je život. A život je vzácný a divoký – a hýbe se až příliš rychle.

Někdy zcela rozumím letním odpůrcům. Je žhnoucí, lepkavé a v rozpálených městech se může zdát vyloženě nesnesitelné.

Léto je však zejména stav mysli. Cokoli uděláme během těchto několika málo měsíců, zůstává zaryto v kolektivním vědomí. Z letního období pochází mnoho našich nejhlubších vzpomínek, které se často vážou k dětství, kdy se nám čas zdál nekonečný a měli jsme pocit, že všechno na světě je možné. Vzpomínky na letní lásky a přátelství, která někdy vydržela sezónu, jiná zůstala po celý život.

V jedné knize jsem kdysi dávno četla: „Všechno dobré, všechno magické se v životě odehrává mezi červnem a srpnem“. Tahle věta se mi zaryla pod kůži a probouzí ve mně touhu vytvářet vzpomínky nové, ačkoli někdy mé plány nemusí být ambicióznější, než si venku číst, zdřímnout si, rozdělat oheň nebo posbírat jahody. Ne každý si může dovolit zámořské plavby po Karibiku, ať už časově nebo finančně. A ne každý o ně vůbec stojí. Ty největší letní radosti však bývají jednoduché a nenákladné. Jsou plné každodenních momentů, jako dotek slunce a větru na odhalené kůži. Voní jako čerstvě posečená tráva. Chutnají po pečené zelenině a citronové limonádě. Jako pocit svobody, kdy po dlouhých letech zase jednou vyšplháme do korun stromů nebo u toho pozorujeme svoje děti.

Léto je pohyblivý čas. Období mládí i zralosti, aktivity, oslav a revolucí. Vyzývá nás k dlouhým projížďkám na kole a k výšlapům do hor. Na druhou stranu je to čas jako stvořený k tomu prostě jen být. Stejně jako voda, prosté bytí nám pomáhá vybalancovat letní žár. A je důležité si to zpomalení bez výčitek dovolit.

Léto je ve své podstatě jednou velkou oslavou přírody. Během oslav letního slunovratu, nejdelšího dne v roce, který připadá na 21.6., se lidé setkávali a spojovali u ohňů k tanci, zpěvu, veselení a hodování. Spousta z nás začíná být všímavých ke kolu roku, tak se tyto tradice opět navrací. Letní slunovrat tedy můžeme oslavit také – i kdybychom měli být tím jediným hostem. Stačí vyrazit ven a radovat se ze vší hojnosti kolem nás.

V momentě, kdy začneme být více všímavými k tomu, jak se kolem nás vše neustále mění, uvědomíme si, že příroda nám dává čas úplně ke všemu. Jak rok pokročuje, zkusme se mentálně i fyzicky naladit na období, ve kterém se zrovna nacházíme. Žijme jím. Dýchejme jeho vzduch, pijme jeho nápoje, okusme jeho ovoce, slavme svátky, vnímejme to, co nám příroda našeptává. A v létě se rozeběhněme po louce tak divoce, že sotva popadneme dech – a pak si bez výčitek lehněme do trávy.

Káťa@Pravájá