Když mi bylo kolem 20. roku, dostala jsem do ruky knihu, která působila dost nudně. Člověk, který mi ji tehdy věnoval, mi řekl jedinou větu: „Tahle kniha změnila můj život.“ Dnes je mi padesát a v hlavě mi z těch stránek utkvělo jedno obzvlášť silné zrcadlo. Zkuste se podívat na jakoukoliv skupinovou fotku. Koho na ní hledáte jako prvního? Vždycky nejdřív sami sebe?
Přesně na téhle přirozené lidské potřebě stojí celý dnešní svět sociálních sítí. Dle mě jsme se ocitli v pasti, kdy všichni jen vysíláme. Ukazujeme světu své životy, své myšlenky, své produkty, své služby a své úspěchy. Jsme vysílači, kteří vysílají na plný výkon.
Jenže v tom obrovském hluku se nám vytrácí ta druhá, mnohem důležitější strana. Způsob, jakým umíme naslouchat. Opravdový zájem o druhého člověka. Umění komunikace. Protože v momentě, kdy všichni mluvíme a vysíláme zároveň, už vlastně nemá kdo poslouchat.
A já si moc přeji, aby PraváJá nebyla dalším místem, odkud se jen jednostranně vysílá. Chci, aby náš prostor, ať už tady na síti, v e-shopu nebo u nás v salonu, fungoval obousměrně. Aby to bylo místo, kde se nejen pečuje o tělo, ale kde se lidé potkávají, vnímají a kde má každý prostor nejen mluvit, ale hlavně být vyslyšen.
Protože tou největší péčí, kterou si dnes můžeme navzájem dát, je opravdová pozornost a zájem.
Vaše Zdenka, PraváJá.
